Super den! ...málem byl

Po dlouhé době jsem měla opět raní sice až do 16:00 Ale i tak mě čekali slibné vyhlídky na příjemně strávené letní odpoledne. Ráno bylo takové nijaké, ale zato dokolečka Lucce vysvětluju, že když něco dělám, dělám to důsledně a vím, proč to dělám. A tuším, co si o mě tou dobou myslí. Asi jako každý,když po něm šéf chce, aby používal vlastní hlavu.To nám zabralo dobu až skoro do mého očekávaného oběda. Tam někde se to trochu zvrtlo, vystresnutý David mi vtrhl do kanceláře s informací, " venku máme šéfa". Tentokrát šéf opravdu překvapil. Oběd se mi posunul na asi půl jednou. Tou dobou už běžně šilhám hlady. Už jsem mohla být na odchodu, když mi do prodejny vtrhnul dodavatel...dobrá dalších 15 min v trapu a konečně jdu. Načež se dozvím, že Lucka má na jednu hodinu domluvený oběd s dcerou. Takže ten můj se posunul o další cca půl hodinu. Konečně můžu odcházet a jak naschvál další dodavatel... No odcházela jsem kolem druhý šilhajíc hlady domů jsem nakonec odcházela kolem půl 6 večer. Super raní. Rozdíl mezi normální směnou byla hlavně doba příchodu. Domů jsem dorazila s vidinou brzké večeře a hlady kručícím žaludkem a ... a nic. Z dálky jsem zahlédla taťku, jak nám seká dřevo na zátop, tak jsem se hodila do tepláků a až do desíti jsem uklízela dřevník a pak i to dřevo. Až večer jsem si všimla dvou milých zpráv, které mi holky poslali hned ráno, ale kdo to má stíhat číst???Když mobil najdu až v deset, když si chci nastavit budíka:) na ráno. Přibližně o půlnoci jsem skutečně večeřela a konečně trochu času pro sebe. Sesmolila jsem mejlík, který se mi jak naschvál smázl, dřív než jsem dala odeslat. Nakonec jsem vše vyřešila skypem
Nejlepší klínec na konec. Jdu si čistit zuby a slyším netradiční zvuk. Na venkovní chodbě se nám sesypaly granule pro psa. Dost mě to vyděsilo s pohrabáčem v ruce jsem vyběhla. Tma!Jasně proč světla na schodišti zbytečnost. Kupodivu jsem někoho zahlédla na našem balkoně. To vysvětluje ten pád granulí, byly celkem nešikovně nastražené pod schody z balkonu. Doooost mě to vyděsilo,fakt dost, zítra tam taťka dá doufám pořádný zámek. Sice jsem nezvaného hosta pohrabáčem vyděsila, ale on mě mnohem víc. Protože bylo kolem půl druhé ráno a já bych za vnitřníma dveřma našeho domku tou dobou fakt nikoho nečekala. Nechci věďet, co měl v plánu, ještě teď je mi špatně. A koukám že zamknutí hlavních dveří asi nestačí.
Bára už pár hodin spí a já marně pátrám: Kdy že jsem měla to VOLNO?!